KONCOVKA
Tvaroslovný sufix, který stojí v absolutním konci slovního tvaru; rozlišují se tvarotvorné k., tedy konkrétně: (a) tzv. pádová k. (kumulační morfém vyjadřující významy pádu a čísla v závislosti na rodu): pán‑a, dobr:é‑ho; (b) tzv. osobní k. (kumulační morfém vyjadřující významy osoby a čísla): nes:e‑me; (c) tvarová k. (nabr:a‑l, nabr:á‑n‑a), za nimiž následují v případě participií (d) rodově‑numerální k.: nabr:a‑l‑0, nabr:a‑l‑i; nabr:á‑n‑a, nabr:á‑n‑i) a (e) infinitivní k.: br:á‑t, moc:0‑i. V mluvnicích současné č. je k. totožná s gramatickým neboli ↗tvarotvorným formantem, a to v deklinaci (u jmen) i v konjugaci (u sloves), kde je na rozlišování bohatého systému ↗kmenotvorných přípon na straně jedné a chudého inventáře osobních, infinitivních k. a tvarových k. participií, za nimiž stojí univerzální k. jmenného rodu+čísla, na straně druhé, založena klasifikace ↗slovesných tříd a ↗slovesných vzorů.
- AGSČ, 2013.
- Čermák, F. Syntagmatika a paradigmatika českého slova I, 1990.
- ČM, 1981.
- ČŘJ, 1996.
- Erhart, A. Základy jazykovědy, 1984.
- MČ 1, 1986.
- MČ 2, 1986.
- MSoČ 1, 2010.
- PMČ, 1995.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KONCOVKA (poslední přístup: 21. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka